Hora Vítkov
Hlavní stránka / Hora Vítkov
První zmínky o kopci Vítkov, dosahujícího v nejvyšším bodě výšky 270 m. n. m., se objevují za vlády Karla IV. Dříve byl vrch pokryt neproniknutelnými lesy a křovinami. Ke změně došlo v roce 1358, kdy zde byly vysazeny vinice a pěstoval se také chmel. Vinice se táhly od Vítkova přes Vinohrady až ke Karlovu, tzn., že byly hlavně na jižní straně a pod nimi se táhla horská silnice z Horské brány do Kutné Hory. Na Ohradě bývala stejnojmenná vinice od 15. století. Vítkov svůj název pravděpodobně získal po pražském konšelovi Vítkovi z Hory, který byl jedním z mnoha majitelů, jenž se vystřídali ve vlastnictví vinic.
Do českých dějin se vrch Vítkov zapsal v létě roku 1420. V březnu byla ve Vratislavi vyhlášena křížová výprava proti českému království. V průběhu dubna a května postupovala křižácká vojska pod velením císaře Zikmunda na Prahu. Zástupci pražských měst se rozhodli proti Zikmundovi bojovat, požádali o pomoc Tábor a další h
usitské obce. Zikmund ovládal Hradčany a Vyšehrad. V čele husitů do Prahy dorazil Jan Žižka z Trocnova. Utábořili se mimo zdi města, za Poříčskou branou, na velkém ostrově pod mlýny Helmowými, dnes na tzv. Štvanici. Král Zikmund chtěl docílit úplného ovládnutí Prahy prostřednictvím jejího vyhladovění. K již obsazeným strategickým místům, jako byl Pražský Hrad a Vyšehrad, chtěl připojit kopec Vítkov, aby tak mohl ze všech stran bránit dovozu potravin. Jeho plán mu, však překazil Žižka, který vrch obsadil dříve.
K rozhodující bitvě došlo 14. července 1420 na Vítkově. Odpoledne zaútočily z východní strany na husitské pozice oddíly míšenských žoldnéřů. První okop byl brzy dobyt, následoval útok na druhý příkop a současně křižácké vojsko z jižního svahu dobylo viničnou věž. Po obsazení druhého příkopu následoval boj o třetí opevnění, které tvořily dva dřevěné sruby a kamenné zídky. Situace pro Husity byla velmi nepříjemná, ovšem obrátila se ve chvíli, kdy dorazily posily z Prahy. Na křižáky útočili cepníci a střelci, čímž získali mnohé ztráty a zranění, vznikl tak zmatený ústup křižáckých vojsk. Spousta jezdců a koní se zranila či podlehla vážným zraněním při pádu ze strmého svahu. Křižácké velení se pokoušelo získat pozice na Špitálském poli (dnešní Karlín), ale marně. Bitva skončila pronásledováním a pobíjením ustupujících žoldnéřů. V čele husitských vojsk stál Jan Žižka z Trocnova, jehož osobnost si Žižkov připomíná dodnes. Po něm získal o několik století později jméno Žižkov či Žižkaperk.
Také se mezi kuloáry traduje historka, jak jistá žižkovská osobnost Franta Sauer a spisovatel Jaroslav Hašek zorganizovali reprízu bitvy na Vítkově. Tentokrát to vše proběhlo úplně jinak. Vojsko Zikmunda Lucemburského, vyburcované diváky a posíleno alkoholem, zcela rozprášilo husitské vojsko. Vše doprovodily silné emoce a mělo dohru také u soudu.
Dějiny českých zemí v období středověku i novověku jsou protkány mnoha bitvami. Ani vrchu Vítkovi se nevyhnula vleklá třicetiletá válka. V tomto období byly vinice opět ničeny, Vítkov byl opevňován hradbami a valy. Následoval rok 1757 a s ním příchod pruských vojsk, jež se nevyhnuly ani Vítkovu. Vinice byly zničeny a vrch byl zcela holý. Přívětivější čas přišel o století později, kdy v roce 1824 nahradily vinnou révu ovocné stromy a v 90. letech byl kopec pod vedením Františka Thomayera přeměněn na městský sad. Po první světové válce zde přibyl sportovní areál TJ Sokol Praha a Národní památník.