Osudy Národního památníku na Vítkově během 2. světové války

Hlavní stránka / Novinky / Osudy Národního památníku na Vítkově během 2. světové války

4.3.2014

Osudy Národního památníku na Vítkově během 2. světové války Národní památník, monumentální stavba se sochou Jana Žižky shlížicí z Vítkova na Prahu má spoustu tajemných míst, zákoutí a především pohnutý osud. Nejen po převzetí moci KSČ se změnil její účel a výzdoba, podobným si prošla ještě před předáním do rukou státu. Připomeňme si osudy Památníku v době 2. světové války.

 

Stavba monumentálního pohřebiště, Národního památníku na Vítkově, započala 28. října 1928, kdy byl položen základní kámen za přítomnosti T. G. Masaryka. Ke slavnostnímu otevření mělo dojít opět dne 28. října, tentokrát u příležitosti 20. výročí vzniku Československa. Vlivem mnichovských událostí se tak nestalo a budovu čekal odlišný osud.

Původní myšlenka účelu památníku jako kolumbária pro československé legionáře, kteří bojovali ve Francii, Itálii a Rusku, byla po nastolení mnichovského diktátu nepřípustná. Němečtí okupanti považovali legionářskou tradici za nepřátelskou. Především viditelný podnět vydal K. H. Frank, když dne 2. prosince vystoupil při manifestaci na Staroměstském náměstí a zaútočil na legionářskou tradici a legionáře. Vnímal je jako kořeny protiněmecké koncepce a vyzýval Čechy k osvobození od legionářského mýtu.[1] Následovalo rozsáhlé pronásledování československých legionářů, byli perzekuováni, deportováni do koncentračních táborů a popravováni. Stavby spojené s legionářskou tradicí nebyly ušetřeny, místa paměti byla ničena a nově vystavený památník na Vítkově byl ohrožen.

Budova muzea, dnes sídlo Vojenského historického ústavu, na úpatí kopce byla obsazena německými vojáky v den napadání Polska, 1. září 1939. O měsíc a půl později navštívil Památník gen. Friederici v doprovodu plk. Oppitze. Ti mimo nutnosti na změnu funkce Mausolea upozornili na fakt, že podle zákona z 15. března 1939 přešly veškeré budovy, které byly ve správě MNO do správy říšské branné moci. Z toho také vyvodili, že říšská správa má nárok na celý Památník.[2] Po jistý čas nejevili nacisté o Památník zájem. Členové Sboru pro zbudování Památníku osvobození a pomníku Jana Žižky měli do doby atentátu na Heydricha do Památníku přístup. Jelikož očekávali obsazení budovy okupačními vojsky, snažili se zachránit výzdobu Památníku. Podnikatelé přes hrozící trest v podobě koncentračního táboru či popravy, neboť se jednalo o majetek wehrmachtu, ukrývali sochy, reliéfy, apod. V samotné budově byl zazděn bronz určený pro odlití plastik.

Členové Sboru velmi nápaditým způsobem ukryli také velké reliéfy zobrazující legionáře, jejichž autorem byl Karel Pokorný. Tyto reliéfy byly vytesány do bloků mramoru a nebylo, je možné odnést je pryč. Prohlubně byly tedy vyplněny porésní hmotou z dřevěné vlny a sádry. Vznikla tak iluze plných bloků, které byly pokryty vrstvou umělého mramoru, který imitoval původní kámen. Soubor mosaik Maxe Švabinského, odkazující také na legie, v Kapli padlých, byl omítnut a vytónován v barvě okolního mramoru. Pracovníci Sboru provedli další četné práce např. zakrytí státních znaků, seznamů padlých legionářů apod. Veškeré tyto práce byly dokončeny dne 11. července 1940.  

Vzpomínky na rozsáhlé stěhovací a ukrývající akce připomíná nápis v podzemní technické části Památníku. Nachází se zde zazděný otvor s poznámkou F. D. 10. 7. 1940 PRAHA. Okupanti obsadili Památník v listopadu 1942, od ledna 1943 probíhalo drancování pohřebiště. Po válce byly vzniklé škody vyčísleny na 3 120 000 předválečných korun.


[1] Galandauer, J. Národní památník na Vítkově, s. 18 – 19.

[2] Galandauer, J. Národní památník na Vítkově, s. 20 – 21.

 

Sekce: Žižkováci vzpomínají | Novinky   |   Tisk   |   Poslat článek známému

 Datum  

Žižkováci? vzpomínají

46% (117)

17% (43)

28% (71)

7% (18)




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.