Viktoria Žižkov

17.12.2013

V letošním roce oslavil 110 let od svého vzniku jeden z nejstarších českých fotbalových klubů, který je po celou dobu své existence spjatý s pražským Žižkovem. I přes počáteční skromné existenční podmínky šířil slávu nejenom této pražské čtvrti, ale i českého fotbalu po celé Evropě. A v sestavách Viktorky, jak ji od počátku nazývají hráči, funkcionáři i fanoušci, nacházíme taková slavná jména naší fotbalové reprezentace, jakými jsou například Andrej Kvašňák, Karel Jarolím, Karel Poborský nebo brankář Petr Kouba.

Připomeňme si tedy historii klubu, jehož hráči se od prvního zápasu až do dnešních dnů objevovali v červenobíle pruhovaných dresech. Mimochodem, po slávistickém je to v naší zemi druhý nejstarší dodnes užívaný dres nejen fotbalový, ale sportovní vůbec.

Svého největšího úspěchu dosáhla Viktorie v roce 1928, kdy vyhrála fotbalovou ligu. A tak se na úvod potěšme půvabnou modlitbou z pera velkého fandy Viktorie Žižkov Karla Poláčka a jeho Mužů v ofsajdu, nesmrtelném románu, který vznikl tři roky po tomto historickém vítězství a odehrává se v prostředí fotbalových klubů Viktorie Žižkov a Slavie:

„Velký Bože, jenž jsi stvořil všecko tvorstvo, tudíž i SK Viktorii Žižkov, nedej, aby tvůj věrný klub podlehl v tak významném zápase... Slyš, ó spravedlivý Bože, modlitbu nehodného syna svého a učiň, aby Slavia nezmohla se ani na jeden kloudný útok. Nechť hraje Svoboda sobecky na úkor celku a Puč nechť je zřejmě indisponován. Záloha a obrana aby nestačila na rychlý útok žižkovský! A pak bych ještě prosil, milý Bože, aby diplomatický soudce přehlížel přestupky proti fair play a zejména aby zamhouřil oko nad Mikšem, aby v souboji s cizáckými hráči vycházel co vítěz. Ne moje, ale Tvoje vůle staň se, ó Pane! Kdyby náhodou neměla Viktorka zvítězit, tak alespoň nerozhodný vejsledek dej, milý Bože! Ale těsné vítězství, to bys mohl Viktorce dát, to by byla maličkost pro Tebe, jenž jsi všemohoucí. Amen.“

 

Počátky

Počátky sportovních klubů jsou obestřeny romantickou atmosférou a nejinak tomu je i v případě Viktorie Žižkov. A stejně jako v dalších místech naší země i na Žižkově byli největšími propagátory fotbalu studenti. Kopaná byla na konci 19. století studentům pod trestem vyloučení ze školy zakazovaná, a jelikož přísné zákazy a tresty mají na školní mládež ve všech dobách stejný účinek, „zakázané ovoce“ přitahovalo desítky zájemců.

Na počátku 20. století vznikaly a často i zanikaly fotbalové kluby velkou rychlostí a fotbal si pomalu ale jistě vybojovával své místo na slunci. Jeden z mnoha sportovních kroužků založili v roce 1903 také studenti žižkovské reálky a jejich stejně staří přátelé, které spojovala láska ke kulatému míči. Prvním předsedou byl zvolen Karel Mosčinský, kapitánem Jan Senecký. A jelikož všichni zakládající členové byli pevně přesvědčeni o svých četných vítězstvích, kroužek nazvali Viktoria. Počáteční zápasy hrávali na tehdejší Baklovce, v prostoru dnešní Táboritské ulice. První doložené utkání se uskutečnilo 8. března a Viktorka v něm podlehla Slavii 3:8. Zpočátku je činnost mužstva zaměřena zejména na pravidelný trénink a přípravu hráčů a zápasy měly spíše přátelský a tréninkový charakter.

První valná hromada sportovního kroužku v roce 1904 změnila jeho vedení, úředně bylo stvrzeno jeho přejmenování na Sportovní klub Viktoria a byly splněny všechny podmínky, aby se klub mohl stát členem Českého fotbalového svazu. Přání Viktorky se splnilo 28. května 1905, kdy byla přijata za řádného člena fotbalového svazu a od té doby si začala budovat pověst nadějného mužstva. Ještě v témže roce sice prohrál klub v Českém Brodě při svém prvním mimopražském zájezdu 3:4 a o půl roku později podlehl při prvním vzájemném střetnutí Spartě 0:4, ale následovalo množství vyhraných zápasů. Překvapivé bylo vítězství nad tehdy velmi silným soupeřem Meteoru VIII 2:0 i vysoká porážka jednoho z nejlepších pražských klubů Čechie Smíchov 7:0 v následujícím roce.

První pohárovou soutěží organizovanou na českém území byl v letech 1906 – 1916 Charity Cup neboli Pohár dobročinnosti. Kromě prvního ročníku se turnaje pravidelně účastnila i Viktorie Žižkov, v roce 1912 postoupila do finále, o rok později své desetileté výročí oslavila ziskem Poháru a vybojovala ho i v letech 1914 a 1916.

A jestliže se počátky českého fotbalu nesly ve znamení soubojů Sparty se Slávií a ostatní kluby jen marně a střídavě s úspěchem usilovaly o udržení kroku s touto slavnou dvojicí, tím nejhouževnatějším a nejúspěšnějším mužstvem, snažícím se o trvalé místo mezi třemi nejlepšími fotbalovými kluby, byla právě Viktoria Žižkov.

Až do roku 1909 neměla Viktorka vlastní hřiště a na zápasy a tréninky si musela najímat hřiště cizí. Vedení klubu proto pronajalo opuštěnou cyklistickou závodní dráhu Na Ohradě a 9. září zde bylo slavnostně otevřeno první zázemí Viktorie Žižkov. I když v úvodním utkání zde domácí podlehli Slavii 0:4, vlastní prostory umožnily klubu velký rozvoj a hřiště Na Ohradě se v předválečných letech stalo jedním z nejnavštěvovanějších pražských fotbalových stánků. Mužstvo často odjíždělo na dlouhodobé zájezdy do zahraničí a v jeho sestavách se objevovaly desítky výborných hráčů.

Válečné roky znamenaly pro Viktorku – stejně jako pro ostatní sportovní kluby – odchod mnoha hráčů i funkcionářů na válečnou frontu. Prořídlé řady fotbalistů přivedly členy výboru na myšlenku založit ve Viktorii dorostenecké družstvo; Viktorie Žižkov byla po Spartě druhým fotbalovým mužstvem, které se rozhodlo zabývat soustavnou výchovou mládeže.

V počátcích své umělecké kariéry byl platným členem klubu i velký český divadelní a filmový komik Vlasta Burian. A jeho účast při fotbalových utkáních nebyla pouhou exhibicí, jak jsme tomu v podobných případech zvyklí dnes. Burian byl fotbalista tělem i duší, s fotbalem začínal v Liberci, po přestěhování do Prahy působil ve Slavoji, Spartě a v roce 1917 nastoupil poprvé do branky Viktorie Žižkov. A v tom samém roce s ní odjel i na mezistátní utkání do Budapešti. I v dobách největší umělecké slávy, kdy již na zápasy neměl čas, zůstal fotbalu věrný a například v těžké krizi Sparty v letech 1941 a 1942 se na čas ujal mužstva jako trenér.

Na sklonku první světové války bylo hřiště Viktorky dvakrát po sobě postiženo prudkou bouří, při utkání se Spartou spadla hlavní brána a došlo k vážným zraněním, později zloději vyloupili klubovny a šatny a vedení klubu nemělo dostatek finančních prostředků, aby nahradilo zcizenou sportovní výstroj. Přesto mužstvo sehrálo mnoho vítězných zápasů a právem bylo řazeno mezi naši fotbalovou elitu.

 

Mezi válkami

Válečná léta znamenala pro Viktorku ztrátu 14 členů klubu, kteří padli na frontě, a válka přispěla i k žalostnému stavu hřiště Na Ohradě. Proto začala v roce 1920 jeho rekonstrukce: nová tribuna, drenáž na hřišti, terénní úpravy i nové tréninkové hřiště přispěly k navázání na předválečné úspěchy.

Po válce nastává rozkvět mezinárodních styků československého fotbalu. Na své první zahraniční turné odjela Viktorie v roce 1919 do Chorvatska, kde sehrála tři vítězné a jeden prohraný zápas. Zajímavé je utkání ve Švédsku, ve kterém Viktoria v roce 1926 reprezentovala ČSR a jehož výsledek skončil remízou 2:2. Vyrovnávací gól domácích padl až po devadesáté minutě, protože dánský rozhodčí „zapomněl“ sledovat stopky; hned po gólu byl odpískán konec zápasu. Na přelomu let 1932 a 1933 se uskutečnil největší a nejtěžší zájezd v historii Viktorie Žižkov: během 58 dní ve Francii a Alžírsku sehrála 24 zápasy, z nichž 17 bylo vítězných.

Pokračováním předválečného Poháru dobročinnosti se stala soutěž o Středočeský pohár. Jeho držitelem se v letech 1921, 1929, 1933 a 1940 stala Viktoria Žižkov a jako jediná dokázala v této době vložit klín mezi hegemonii dvou nejlepších týmů té doby – Sparty a Slavie, jejichž mužstva tento turnaj až do roku 1941 vyhrávala.

V roce 1925 patřila Viktoria Žižkov k zakladatelům nejvyšší domácí profesionální fotbalové soutěže, v jejím prvním utkání remizovala s SK Libeň 4:4. Po přechodu k profesionálům se Viktorka opět řadila k vedoucí trojici pražských fotbalových klubů.

V roce 1928, kdy oslavila Viktorka 25 let činnosti, dosáhla největšího úspěchu ve své historii: vyhrála I. fotbalovou ligu. A to navzdory tomu, že po téměř dvaceti letech byla nucena opustit hřiště Na Ohradě. I přes všechny snahy o odklad musel klub v říjnu 1927 uvolnit pozemek nové bytové zástavbě a uprostřed rozehrané ligy tak Viktorka přišla o své zázemí. Přesto – anebo navzdory tomu – dokázala tento ročník na jaře 1928 vyhrát! Rozhodující na cestě k titulu byly dva zápasy se Spartou. V říjnu 1927 prohrávala Viktorka již ve druhém poločase o dva góly, ale díky úžasnému nasazení dokázala otočit zápas na konečných 5:3. Po únorovém úvodním jarním kole po vítězství 4:3 již měla tříbodový náskok na druhou Slavii.

Připomeňme si historické – a zatím jediné – ligové vítězství Viktorie Žižkov v barvitém vylíčení dobovou literaturou: „Viktoria, oslavující právě čtvrtstoletí svého trvání, měla v obraně Steinera a v útoku Medunu a Dvořáčka. Po úspěšném podzimním kole vyhrála i bez zraněného Dvořáčka a Podrazila první tři jarní ligové zápasy, mezi nimi i první se Slavií 4:3, ale pak se dostavil ´strach z vítězství´a Viktorie podlehla nejen Bohemians 0:1, nýbrž i Čafce 1:2. Zbýval jí zápas se Spartou, v jarní lize dosud neporaženou, která jí mohla ještě mistrovský titul urvati. Viktoria byla v té době na zájezdu do Švédska a tam se dozvěděla, že se stala mistrem, když naděje Sparty byly zmařeny nečekanou prohrou s Bohemians, prohrou, která současně znamenala pro Bohemians záchranu v lize.“

Snahy o vybudování nového hřiště na vrchu Vítkov skončilo nezdarem, i když by to bylo jistě ideální řešení. Nakonec byl pronajat pozemek ve Starých Strašnicích a v roce 1929 zde Viktorka otevřela nově vybudovaný stadion, aby tu oslavila titul vicemistrů fotbalové ligy a v následujícím roce 1930 pak třetí místo v této nejvyšší fotbalové soutěži.

Na počátku třicátých let nastalo pro Viktorku období nezdarů, které vyvrcholilo po náhlé smrti kapitána týmu Karla Steinera prvním sestupem z I. ligy. Její návrat se podařil až za dva roky a tato historie se opakovala ve válečném roce 1941. I když se mužstvo Viktorky vrátilo mezi nejlepší fotbalové kluby, už zde nikdy nehrálo takovou roli jako v prvních dvaceti pěti letech své existence.

 

Totalita

Poslední tečkou za ligovým působením slavné Viktorky byl třetí sestup z nejvyšší fotbalové soutěže v roce 1947. Od té doby hrál klub až do roku 1993 v nižších fotbalových soutěžích.

V lednu 1948 zemřel dlouholetý předseda Viktorie Rudolf Henčl a spolu s ním pohřbil klub i mnoho let své slavné historie. A nejen pro tento klub nastala v Československu doba temna. Po únorovém převratu v roce 1948 bylo rozhodnuto o propojování sportovních klubů se socialistickými průmyslovými podniky. Od počátku padesátých let Viktorie Žižkov vystřídala několik názvů. V roce 1950 to byl Sokol Viktoria Žižkov, o rok později Sokol ČSAD Žižkov, dále Slavoj Praha Údržba, v roce 1952 část hráčů přestoupila do Avie Čakovice, většina hráčů však přestoupila do jiných oddílů a klub vpředvečer svého padesátiletého trvání v podstatě zanikl. Jeho nástupcem se stal Slavoj Žižkov, který v roce 1960 postoupil z nejnižší fotbalové soutěže do II. ligy. Teprve až 22. ledna 1965 rozhodla výroční členská schůze doporučit přejmenování klubu zpět na Viktorii Žižkov. Obrozená Viktorka dostala do vínku nově zrekonstruovaný stadion v centru Prahy pro 15000 diváků. A první zápas jarní ligy na obnoveném hřišti v intencích svého jména i tradice také vyhrála a porazila Baník Most 4:0.

Mezinárodní styky znovuobnovené Viktorie Žižkov začaly v roce 1966 v Rakousku dvěma vítězstvími. Největší úspěch za hranicemi vlasti však přišel o dva roky později, když Viktorka reprezentovala Prahu na mezinárodním turnaji v Alžíru. O alžírský Pohár přátelství neúspěšně usilovali v předešlých letech například i hráči Dukly Praha nebo Bohemians a Viktorie Žižkov na turnaj odjížděla téměř bez nadějí. Přesto po vynikajících bojích, když dokázala vyhrát zápas s devíti hráči a ve finále porazila domácí mužstvo, přivezla vítězný pohár do Prahy.

S obnovením slavného názvu a novým travnatým hřištěm vyvstala také naděje na oživení slavné tradice a návrat do nejvyšší československé fotbalové ligy. Na ten si ale Viktoria Žižkov musela ještě dlouhých 28 let počkat.

 

Zmrtvýchvstání

Teprve v roce 1993, po vzniku České republiky a rozdělení fotbalové ligy do dvou samostatných států, se podařilo Viktorii Žižkov, posílené o nové, kvalitní hráče, bez velkých problémů postoupit do I. fotbalové ligy a již v následujícím roce porazit Spartu ve finále Poháru ČMFS a v roce 2001 svůj famózní úspěch zopakovat. Dalším úspěchem byla účast ve finálovém zápase o Pohár ČMFS v roce 1995 a třetí místa v nejvyšší ligové soutěži v letech 2002 a 2003.

Rokem 1994 se klub vrátil do nejvyšších evropských pohárových soutěží. V historicky prvním startu v evropských pohárech Viktoria sice zdolala švédský Norkköping, ale vzápětí podlehla anglické Chelseu. Klubová kronika zaznamenává nespočetné množství dalších mezinárodních zápasů. Mužstvo hrálo v Barceloně, Madridu, Bilbau, Amsterodamu, ve Vídni i Budapešti.

Od sezóny 2003/2004 se Viktoria Žižkov se střídavými úspěchy snaží udržet v I. lize nejvyšší domácí fotbalové soutěže. Závěrem nezbývá, než ji do dalších let popřát co nejvíce úspěchů, aby při svém dalším jubileu mohla konstatovat, že opět dělá čest svému jménu.

 

 

Literatura:

Bureš, P. – Plichta, J.: Sport a tělesná kultura v Čsl. republice a cizině. Praha 1931.

25 let Viktorie Žižkov. 1903 – 1928. Praha 1928.

Jenšík, M. – Boreček, V.: FK Viktoria Žižkov. 1903 – 2003. Praha 2003.

Malá encyklopedie fotbalu. Praha 1984.

Petrů, K.: Dějiny československé kopané. Praha 1946.

70 let S. K. Viktoria Žižkov. 1903 – 1973. Jubilejní almanach. Praha 1973.

Sekce: Viktoria Žižkov   |   Tisk   |   Poslat článek známému

 Datum  

Žižkováci? vzpomínají

46% (117)

17% (43)

28% (71)

7% (18)




RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

 

Všechna práva vyhrazena © 2017 NETservis s.r.o.